Lesní Zkoušky

Horní Němčí 19.7.2008

Merlin

II. cena, 202b., nos 4


27.8.2008

I přes „stav“ ve kterém se nyní nacházím :) jsem se nakonec odhodlala, že s Merlinem, těžce nepřipraveným, Lesní zkoušky absolvovat. Nejprve jsme sice přemluvila Michala, aby s ním začal trénovat on sám a LZ s ním odvedl, ale Merlin to jaksi nepochopil a choval se k Michalovi nadále jako k parťákovi, se kterým byl zvyklý celé tři roky dělat jen hovadinky :) Protože bylo jasné, že tudy cesta nevede, vzala jsem si opět pod ruku Merlina já a tři týdny před samotnými zkouškami jsme začali trénovat… Pavlínka nás tradičně zásobila zvěří, vč. Bystroušek, takže naštěstí bylo jakž takž na čem trénovat. Protože jsem byla ve stresu z pozdní a zanedbané přípravy, nedovolila jsem Merlinovi žádné odchylky od toho, na co jsem byla zvyklá. Musel vše nosit napoprvé, bez váhání, tak jak to dělal obvykle. Bohužel se ale na Merlotovi projevil fakt, že byl půl roku „ladem“ a že jsem do našeho společného výcviku zapojila Michala. Začal lumpárny zkoušet i na mě, já přitvrdila a lehce tak zkazila aport. Dával mi to doslova vyžrat :( Největší problém byl s liškou, není divu. Pro psa je těžké aportovat psovitou šelmu, ten pach je pro něj naprosto nesnesitelný a je fakt, že MOK není tradičním loveckým psem určeným pro lesní práce. Nejdřív jsem ho teda mordovala a byla dost radikální, bohužel jsem tak ale Merlina od práce značně odradila a dosáhla opačného efektu. Viděla jsem ale, že tudy cesta nevede. Začala jsem od začátku a vrátila se k pozitivní motivaci – dostával kousky sýru při úspěšném splnění povelu a hlavně jsem ho maximálně chválila a po každém vysloveném aportu ho vybušila na maximum, aby se na disciplínu vyloženě těšil. Vše se začalo vracet téměř do normálu, jen mi dost často po nalezení aportu zvednul hlavu a čekal co já na to. Tohle nikdy nedělal, takže mě to rozhodilo a častokrát jsem po něm houpla :) Každopádně toto vše se odehrávalo již poslední týden před LZ samotnými… Díky OMS Uh. Hradiště, které nám umožnilo dva čtvrtky před zkouškami potrénovat na ohrádce a pár ostatních disciplín, jsme aspoň trochu získali představu do čeho jdeme. Byla jsem si však poměrně jistá, že vypadneme hned na ohrádce a pokud se na nás štěstí usměje, tak až na vlečené lišce :D Šla jsem tedy na zkoušky relativně klidná a smířená.. Oba čtvrtky nás provázela Pavlínka a můj budoucí LZ střelec Mgr. Hampl.

Merlin Pavla nám poskytla přístřeší z pátku na sobotu u ní doma, takže jsme se nemuseli stresovat s brzkým vstáváním a dojížděním. Díky moc!! :) Když jsme se všichni sešli u myslivny, kde se zkoušky zahajovali, bylo zde pár přátel. Vždy na zkouškách ráda vidím tyto pohodové tváře. Neuvěřitelně mě podrželi i tentokrát v dobré duševní pohodě a jsem za to moc vděčná. Michal, Pavla a Jarek mi byly skvělými parťáky po celou dobu zkoušek.

Vylosovala jsem si č.10 a s Ferem s jeho výmaráčkem Charlesem jsme spolu skončili ve skupině.

To, čeho jsem se nejvíc bála, už bylo tu – PŘINÁŠENÍ LIŠKY PŘES PŘEKÁŽKU… Bylo mi docela šoufl, když se všichni myslivci a korona shrotili kolem ohrádky a hltavě pozorovali jak si psi počínají při této disciplíně. Já jsem se trhla a šla zcela mimo dění a procházela se s Merlinem jakoby nic. Nechtěla jsem na něj přenášet můj stres z ohrádky..
Bohužel se stalo to, že došlo ke střídání lišek a my společně s pár dalšími psy vyfasovaly nejtěžší smrdutou Bystroušku.. Sympatická slečna s fouskou díky tomuto faktu na ohrádce vypadla :( Nesmírná škoda, ale věřím, že příště jim bude přát štěstí! Když jsme přišli na řadu my, snažila jsem se pořádně dýchat, abych se pánům rozhodčím nějak nesmyslně nenahlásila a oprostila se koktání, které jsem měla na jazyku. Při pohledu na větší lišku jsem opět znervózněla a bylo mi téměř jasné, že po přehození lišky přes překážku ji už zpět do ruky nedostanu. S tímto pocitem jsem Merlina vypustila pro lišku. Merlin vyletěl jak neřízená střela, s nadšením přeskočil překážku, na plnou mordu ji uchopil…ale… ale po „zvážení“ smrdutky ji zase položil a tázavě se na mě podíval.. Snažila jsem se zachovat dekórum a nepropadnout hysterii. Přivolala jsem si „klidně“ Merlina zpět a vypustila ho znovu pro lišku. Merlin si ale řekl, že mě ještě potrápí a zopakoval svůj herecký výkon jak přes kopírák.. Opět si přivolávám psa, ale tentokrát se ve mně již značně vaří krev. Lehce jsem nadzvedla Merlina za obojek, vcelku brutálně ho pobušila po hrudníku (takto ho vždy skvěle vyhecuji a natěším) a zařvala „APORT“, že musely v lese třísky lítat! Merlin bez váhání přibíhá k lišce, čapne ji a perfektně odevzdává. Uchopil ji sice velmi vtipně (viz. foto), ale řád neukládá, jak správně lišku přinést :) Ten pocit, bych Vám přála – pocit neuvěřitelné úlevy a radosti, i když zároveň se Vám do hlavy vkrádá otázka: „To nemohl ten vopičák takto přinést hned, bylo třeba takový divadýlko?!“ :) Prý se všem líbilo, jak jsem dokázala Merlina vyhecovat a přenést na něj určité nadšení pro hnusnou lišku. Já se spíš zastyděla za to, jak jsem na něj zařvala povel, protože se museli všichni bavit :)

Merlin Poté následuje CHOVÁNÍ NA STANOVIŠTI. S tím Merlin nikdy neměl problém, takže z této disciplíny si odnášíme zn. 4 (pes nebyl upoután na řemeni).

Naše skupina šla jako první na disciplíny drobné zvěře. Abych to neprotahovala – se ztracenou, co se týče hledání, si Merlin poradil hravě, díky super šňupáku (4) vše ihned našel. Co se týče přinášení samotného - u dohledávky lišky zvedl hlavu, byla jsem nucena mu dát znovu povel aport – pomocná zn.3. U zajíce nečekaně zablbnul a povel aport padl 2x – pomocná zn.2. Veškeré další přinášení 4,4,4. Průměrná výsledná známka z PŘINÁŠENÍ PERNATÉ, SRSTNATÉ A LIŠKY za 3. Velká škoda, zrovna u Merlina… No ale aspoň víme, že musíme trénovat průběžně.. Páni rozhodčí mi oba řekli, že je to suprovový pes, ale prý spolu máme něco nedořešeného s aporty :)) Jako by věděli, co se dělo před týdnem :)

Disciplína SLÍDĚNÍ je pro Merlina jako dělaná, rozhodčí si ho nemohli vynachválit. Za 4 :)

Merlin Merlin opět excelovat a to na další disciplně VYHLEDÁVÁNÍ ZVĚŘE V HOUŠTINÁCH. Prohledával krásně do hloubky, nevynechal místa, kde by se mohla ukrývat zvěr a kolem ukrytého pana rozhodčího prosvištěl jak magor. Vytlačil velmi rychle i zvěř. Byla jsem hrdá matka :) Při vyhodnocení této disciplíny byl Merlošák pochválen. No bylo mi hned lépe.

Po dlouuuhé polední přestávce, kdy jsme do sebe s Michalem nacpali vynikající luxusni kančí špíz, jsme se vydali na další disciplíny. Už se na mě značně začala projevovat únava a těšila jsem se na konec zkoušek.

Vydali jsme se s p. Hamlem na disciplínu ŠOULAČKY S ODLOŽENÍM. Měli jsme natrénováno, takže jsem doufala v nejlepší výsledek. Merlin byl při nácviku v klidu, i když míval tendence si po výstřelu sedat. To jsem ho odnaučila a doufala jsem, že vše klapne. Merlin si ale nečekaně na zkouškách samotných párkrát teskně kňuknul a tak jsme skončili na zn.3. Je to prostě troubelín a nechal si to až na zkoušky. No hlavně, že jdeme dál..

Pak už razíme na disciplínu PRÁCE NA POBARVENÉ STOPĚ. Merlin šel jako vodič. Bohužel jsem si vylosovala nejnáročnější trasu. Do kopce, těžký terén, namísto 600 kroků, mno bylo jich „krapánek“ více. Merlin šel jak tank a já se vděčně za mého koníka zavěsila. Naneštěstí jsme lože minuli :( Panička je slepá, takže to nezachránila… Štastně jsme dorazili k srnčímu. Zn. 3, předání úlomku větvičky a mažeme zpět.

A čeká nás to nejhorší (vyjma ohrádky) – vlečky – respektive vlečka s liškou. Zajíčka přinesl na druhý pokus, za 3. To nejhorší ovšem byla liška. Jak jsem říkala na začátku, byla jsem si jista, že vypadneme na ohrádce nebo na vlečené lišce. Mé nervy byly momentálně v kýblu, byla jsem unavená a nervózní jak „pes“. Poprvé jsem na zkouškách na Merlinovi viděla únavu, neuvěřitelný!!! Merlošák „nezklamal“, vlečenou lišku našel hned, ale jelikož jsem na něj neviděla a byl tím pádem zcela z mého vlivu, nepřinesl ji. Vrátil se a čuměl na mě mezi stromy. Vyslala jsem ho tedy vícekrát znovu a teprve po rázném znovuvyslání jsem měla sedícího zrzavce s Bystrouškou v hubě před sebou. Na této rozhodující disciplíně dostáváme limitní zn.1, což nás zařazuje automaticky do II.ceny…No co vám mám povídat, zklamání bylo obrovské.

Byla jsem z toho smutná, ale páni rozhodčí, bez výjimky, Merlina neuvěřitelně kladně okomentovali. Že je to špičkový pes a máme být hrdí, že ho máme. Prý jako jediný pracoval opravdu s chutí a nadšením, má perfektní nos a je to prostě bezvadný :) Když mi tohle všechno sdělili, najednou jsem na nějakou II. cenu zapomněla a dušička byla v peří :) Byla jsem hrdá a šťastná. Vždyť o to přeci jde, jak pes maká, s jakou chutí a jak to vidí zkušení vůdci a rozhodčí, ne? Nejdůležitější je přeci jen použitelnost psa v praxi.. To, že spolu máme pár nedořešených věcí, se dá dotáhnout. Ten pes to v sobě má, jen panička mu to trochu przní… Vím to a pokusím se na tom zapracovat..

Výsledek LZ: 1 pes neuspěl, 3 psi dokončili v I. ceně, 6 psů ve II. ceně a 1 pes v ceně III.

Merlin Musím na rovinu říct, že ze všech zkoušek, které jsem kdy s Merlinem absolvovala, byli LZ naprosto nejnáročnější. Mám nutkání si LZ příští rok opravit, ale uvidíme, jak to budeme zvládat. VZ jsou naším cílem na r. 2009, ale to je hudba budoucnosti.

Ráda bych ještě jednou vřele poděkovala Pavle za její neúnavnou podporu, přátelství, zásobování mrtvolkami :) a že mi LZ nafotila!, Michalovi, že je vždy po mém boku a moc mě tím pomáhá, Jarkovi, že nám držel pěsti a povzbuzoval mě ve chvilkách bezútěšné zkouškové krize, Mgr. Hamplovi, který mě provázel téměř celé zkoušky jako můj neúnavný střelec a zároveň mě neustále uklidňoval a radil, pánům rozhodčím za velmi milý a ohleduplný přístup k ženě, který se jen tak na každých zkouškách nevidí a v neposlední řadě, organizátorům za velmi dobrý průběh zkoušek. Gratuluji srdečně p. Tinkovi s jeho nádhernou fouskou, se kterou luxusně zvítězili. Zdravím Zdenála, který bohužel padl do III.ceny, protože Car neudělal vlečku lišky. Fera, který skončil s Charlesem ve II. ceně – no vidíš, že jste to nakonec zvládli!! ;)

Vzhledem k naší směšně krátké 3 týdenní přípravě na tyto náročné zkoušky myslím, že není za co se stydět. Mohli jsme to nechat na příští rok, ale to budu mít zcela jiné „starosti“ :) Takže jsem ráda, že jsme to letos zvládli a vím, že není žádná ostuda skončit ve II. či III. ceně.

Díky všem za podporu, přátelé ;)


ZPĚT

HOME